Představení odkazující k tanečnímu stylu Krump, který se zrodil po rasových nepokojích v Los Angeles v první dekádě po roce 2000. Francouzská umělkyně Nach nabízí vlastní verzi, oproštěnou od minulosti, ale loajální k účastníkům hnutí.

Nach se začala zajímat o tanec Krump poté, co viděla film Rize od Davida LaChapelle a dále vystoupení tohoto pouličního stylu před operou v Lyonu v roce 2005. Svou tvorbu popisuje tak, že „zkoumá území svých vnitřních světel a stínů (…) a hraje si s dvojznačností svého androgenního těla, dvou bytostí, které komunikují uvnitř jednoho těla.“ Jako všichni tanečníci stylu Krump je Nach sama sebou a zároveň svým avatarem.

Jsem bojovnice. Riskuji.
Den po dni, improvizuji, nalézám, odvažuji se, neohýbám se.
Jsem sama ve své identitě.
Jsem pohnutá k slzám. Rvu si vnitřnosti. Požírám své milované.
Jsem na mnoho způsobů, čistá, divoká, radostná, trpící.
Moje duše hoří, je posvátná. Šeptám v chrámech. Žebrám. Zmocňuji se Vynáším svoji bolest ven, abych se jí zbavila.
Jsem Nach.
Monstrum ztracené v mýtech a kulturách.
Fascinuji, děsím, znechucuji, podněcuji fantazie.
Jsem bohyně, děvka, čarodějka, svatá Marie.
Jsem ošklivá a ujíždím na životě.
Snažím se vytvořit rituál.
Umění mě nezajímá, jedinou cenu má nutnost.

Největší taneční inspirací Nach (Anne-Marie Van) byla ulice a pouliční taneční styl Krump. V současném tanci se od roku 2013 zdokonalovala v Heddy Maalem’s company. Nach přitahovaly multidisciplinární umělecké projekty a pod vedením divadelního režiséra Paul Delore spolupracovala na projektech propojující hudbu, divadlo, literaturu a video. Její tvorba je dále inspirována tradičním uměním a tanci Afriky a Asie jako například indický taneční styl Kathakali nebo tradiční korejské nebo senegalské tance.

Koprodukce: Espace 1789, Scène conventionnée danse – Saint-Ouen; Maison Daniel Féry – Nanterre; CDCN Atelier de Paris / Carolyn Carlson—Vincennes; Théâtre de Fresnes
Projekt podpořili: La Maison des Métallos – Paris; La Scène nationale de Saint-Nazaire; le CN D – Pantin; Le CCN de Roubaix, le CCN de La Rochelle
Zvláštní poděkování: Heddy Maalem a Marcel Bozonnet