Výstava francouzské umělkyně Julie Bény prizmatem zdánlivě mrtvých žánrů a uměleckých druhů jako je pohádka či kabaret nabízí výtvarně i myšlenkově vypjatý příspěvek k dilematům emancipace, genderové represe a našich sociálních rolí.

Ve světě commedie dell’arte, pantomimy, kabaretu a cirkusu, ve světě pohádek, ale také animovaných filmů, blockbusterů a počítačových her jsou postavy vylíčeny jasnými tahy – tak, aby byly na první pohled rozpoznatelné. Jejich charakter se nevyvíjí, zastupuje vyhraněné postoje, nálady a úděl. Procházejí dějem v jednom kostýmu. Víme, co od nich čekat. Jednají tak, abychom sledovali zápletku, situační vtip, provedení. Netrápíme se tím, odkud se vzaly. Jejich jednoznačnost je ovšem sama o sobě znepokojující. Ale co teprve, pokud se jim palec dere ven z ponožky, když by měly být dokonale elegantní?

Poetika emancipace v díle Julie Bény však chápe postavy a jejich předobrazy v kontextu jejich někdejší kritické funkce, kdy umělá pohádka nebo kabaret byly prostorem pro radikální zpochybnění společenského řádu. Jindy v nich zase odhaluje a zpochybňuje mechanismy, které nám vštěpují společensky konformní představy o rolích přisouzených jedinci. Výstava Julie Bény, která žije mezi Paříží a Prahou a učí na brněnské Fakultě výtvarných umění, se nejen ohlíží za základními charaktery a postavami, které umělkyni provázely během dvacetileté tvůrčí praxe, ale jejich svět rozvíjí v řadě velkých objektů z nedávné doby a také v zbrusu novém filmu Dirty Shirley.

Finanční partneři: Moravskoslezský kraj, Institut français, Institut français Prague

Poděkování: moloko film, La Fondation des Artistes, Státní fond kinematografie, BlackCube