Čtvrtý ročník festivalu NORMA se po roční pauze opět vrací a poprvé bude situován do již zrekonstruovaných prostor ostravské městské galerie PLATO v bývalém hobbymarketu Bauhaus. Hlavním dramaturgickým tématem čtvrtého ročníku je žena, ženskost a s tím spojená angažovanost, společenská kritika, sexualita, poezie, citlivost…
Tento ročník je vystaven především na ose silných sól, která variují různé polohy ženské energie, emancipovanosti a schopností podmanit si diváka s minimalistickou důsledností. Toto podmanění může mít až manipulativní charakter jako v případech projektů Giuseppe Chica a Barbary Matijevič Forecasting nebo Núrie Guiu Likes. Performance Forecasting hravě propojuje precizní pohybový koncept s nevyčerpatelnou prázdnotou videí na sociální síti YouTube. Sebevědomý projev Núrie Guiu je pak schopný vtáhnou publikum, které přistoupí na její hru, ve které promyšleně propojuje popkulturní mediální fenomény s těmi duchovními.
Polská performance Pure Gold Is Seeping Out of Me Renaty Piotrowské konfrontuje prostřednictvím osobních zkušeností touhu po mateřství s touhou po umělecké realizaci. Francouzská performerka Nach projektem Cellule odkazuje k pouličnímu tanci Krump, který spontánně vznikl na začátku století v USA v době rasových nepokojů. Její interpretace je velmi osobní a v druhém plánu pracuje i se smutkem a samotou černošského performera v „bílém“ světě tanečního divadla.
Další projekty jsou opakem těchto extrovertních a do určité míry společensky kritických představení. Performance Seeking Unicorns Chiary Bersani je rafinovaným minimalistickým aktivizmem, který vědomě pracuje s našimi předsudky a citlivostí. Chiara evokuje holčičí jednorožčí svět jako univerzální touhu po kráse a právu na ní. Pohybově minimalistické „zátiší“ Luny Cenere Kokoro odkazuje k inspiraci japonskou kulturou. Luna zpřítomňuje „vnitřní bytí“, které k nám rezonuje přes meditativně úsporný pohyb nahého těla. Performance Nepřestávej Terezy Hradilkové propojuje téma touhy a světa hudby jako něco výsostně intimního, nedotknutelného i bolestného ve snaze po maximálním uchopení a porozumění těchto vášní.
Jediné „činoherní“ představení tohoto převážně pohybově a tanečně zaměřeného ročníku je inscenace podle předlohy Marguerite Duras Bolest v režii Ladislava Babuščáka. Monodrama s Anitou Krausovou evokuje úzkost a bezmoc ženy v extrémní životní situaci.
Hostem letošní Normy ze světa výtvarných umělců bude po Evě Koťátkove, Dominiku Gajarském a Vladimíře Večeřové výtvarnice a performerka Johana Střížková.
Dramaturgie čtvrtého ročníku festivalu Norma staví do popředí ženu, nemá ale feministické ambice. Na začátku této dramaturgické koncepce nestál nadpis „Žena a…“, ale možnost dát tomuto fluidnímu nadpisu konkrétní podobu, která se netváří, že něco pojmenovává a uzavírá. Jako pokaždé je naší ambicí, aby divák festivalu bral jednotlivé dny jako dramaturgické celky a ideálně viděl všechna představení.
Jan Horák
dramaturg festivalu NORMA